KUKAČKA.

KUKAČKA.
Já jsem jen malý, tažný pták, mé peří prosté, šedé, a cesta moje přes lesy – přes hory, doly vede. Přes hory, doly, s oblaky v dešti a sněhu, mrazu běžím a letím pustinou nezdržen, bez úrazu. Bez úrazu – a radosti... a celé moje štěstí, usednu-li si k oddechu na nízké ratolesti. – * Již hnízdo mnohé našel jsem tak na zelené sněti, a v něm i párek miláčků, a pozděj kopu dětí. Tu mněl jsem tušit v nitru svém cit volnosti, – pak muku... Však nezvěděl to háj ni luh, a slyšel jen mé: Kuku! – Co tají se v tom zpěvu mém, jen dívky znají švarné, kdy za léta jej čítají čekání, touhy marné. – 67