Ctnost.
Blaze tomu, kdo nepoznaje zlosti
Stezkou života kráčí v nevinnosti;
V jehož šlechetné, jemné vidět tváři
Dobroty záři.
Srdcy toho se přirození směje;
Rozkoš do něho z lůna svého leje;
Vůní balšamovou jej naplňuje,
Obveseluje.
Kdo své zajisté, prost jsa hříchů světa,
V stálém plnění povinností léta
Trávil, marností nepáchaje plzkych,
Chlipností mrzkých;
Kdo po vyměřené táhl cestě k cýli;
Kdo se nespustil ctnosti žadnou chvíli:
Tenť již koruny dostal nekonečné
Slávy a věčné.
Tomu radosti poskytuje čisté
Vlastní vědomí nevinny, jenž jisté
Lidem veškerým uděluje mocy,
Vedne y vocy.“vnocy.
57
Ten buď k blankytu zdvihne oči nebe,
Buďto samého spatří ními sebe;
Buď po zeleném chodit bude háji;
Bude vždy v ráji.
Ten buď oblohou hromy hrozné hučet,
Buďto chrastinou vichry zpurné fučet
Slyší, mužnosti neutrácý pevné,
Stálosti zjevné.
Pustý pro něho se svým květem les má
Tolik slíčnosti, kolik onna rovná
Vrůzném zahrádka rouchu, kolik sady
Beze vší vady.
Stejně přírodu všudy vyslechtilavyšlechtila
Ruka mudrosti; by však v duši lila
Balšam nebeský, sluší ctnostným býti,
Poctivě žíti.