OTEC A SYN

František Šimeček

OTEC A SYN
Snadné měl tatík řemeslo a lehce syn si zvykal obracet kapsy chuďasům, jež tatík z halen svlíkal. Ha, byl to život veselý, kdy denně v domě hosté a při šampaňském spíláno nářekům luzy sprosté. A měli se tak pospolu, jak před vyhnáním v ráji, však vzkřiky lidu zoufalé oblohu pronikají. Pak přišel čas, jenž účtuje i s nejsmělejším hráčem – Hoj, času duch, ten do toho zapráskal karabáčem. 69 A skácel hromu s rachotem v nic násilníků pýchu, a mžikem zvrátil z kořenů zdě Babylona hříchu. Co s otcem pak a se synem? Co dále o nich říci? Vždyť oba dávno dozráli pro provaz – šibenici. (1873)
70