Chata.

Matěj Anastazia Šimáček

Chata.
Dnes nebe zakryto je v chmuru, jen bledým svitem slunce prokmitá, a v ticho mrtvé zvuk jen zavítá, když v lese lačný jelen hryze kůru. Nic nehne se; vše jako v mdlobě; – sníh padá pouze... Mráz objal vše a přitisk’ chaty k sobě, by nemohla z nich nouze. A trny ledové potáhly korou sklo, by světlo útěchy do chaty nevtrysklo. Sníh tvrdý, drobný na práh leh’, by z chaty k nebi nedoletěl vzdech. Vše ucpáno; leč malou skulinou přec vnikla smrť, jež táhla krajinou. 26