Na sbořeništi.

Matěj Anastazia Šimáček

Na sbořeništi.
Spuchřelé zpol trámy ramena svá kříží a v zem uklánějí unavenou šíji; rozvaliny stěn jim vetchá prsa kryjí a jich čelo tíží. Za ssutinou, jak by hněvem práhla skála šedá, zrytá, mocná, náhlá, z jejíž tvrdé lebi balvan mezi troskami se šklebí. Skupení to mroucích, pozdvižených paží. – Co tu snů dřív bylo, tepla, dechu, krásy!... Denně s matkou hlouček dětí zlatovlasý hrál si na zápraží. Vidím ještě je, ty andělíčky v davu kůzlatům se stráně nésti v koších trávu, a skal na úpatí v spěchu trhat květykvěty, než se otec vrátí. Stařenka tam s nimi klekávala v síni. A když pod řimsou pak procitnuli ptáci, slýchával jsem ženu zpívati si k práci. – 65 Leč u trosek nyní čekám, – až zas z lesů sešílená máti prostovlasá, přijde dítky zulíbati, s žalnou písní lásky hledat pod kameny – jejich zlaté vlásky. 66
Básně v knize Z kroniky chudých:
  1. Kde v pláni sněhové před tichou vískou
  2. I. To nebyl boží hněv, to byla láska boží,
  3. II. Jest práce povinnost’, jež z tvorů činí lidi,
  4. III. Jest život studnicí, z níž vážit musí každý
  5. IV. Blah, kolej vlastní kdo ryl na své cestě,
  6. V. Má práce družkou být, jak děl jsem, k skonu chvíli
  7. VI. Má každá práce třeba spočinutí,
  8. VII. K veliké práci velké lásky třeba,
  9. VIII. Ó nezhrdejte oněmi, již po zemi se plazí; –
  10. Krajina.
  11. Chata.
  12. V baráku.
  13. Smutnou cestou.
  14. Anna.
  15. Duše děcka.
  16. Horský mlýn.
  17. O štědrý večer.
  18. Nevěrnice.
  19. NÁVRAT.
  20. Růže s poupátkem.
  21. Havíř.
  22. Z dílny.
  23. Přiznání.
  24. V lomech.
  25. Na sbořeništi.
  26. Bez hnízda.
  27. STESK.
  28. Úředník.
  29. HOCH.
  30. Hlídač strojů.
  31. Popelář.
  32. Chudým lidem.