Úředník.

Matěj Anastazia Šimáček

Úředník.
I. I.
 Poslední na místě a první v práci a dvanáct hodin nejmíň den co den, zřít tolik bídy s tupou resignací, jak v poupěti květ dán již sněti v plen. A cítit v sobě, jak se vzněty ztrácí, jak hyne v úmoru ves žití sen: to duši brzo, brzo utrmácí a z ideálů zbyde troska jen. Při tom se cítí, jinde jak vše kvete, jak mohlo kvést též vlastní ve hrudi; leč mrtev vznět a víc se nevzbudí... A kromě své sta cítíš lidstva běd... Když vstoupil’s sem, zda zrak tvůj nápis zhled: „Zanechte nadějí, vy, kdož sem vstupujete!“ 75 II. II.
 Zřím z jizby své, jak kolos k výši trčí; to pevnost’ veliká je, v jejíž zdech plá slza mnohá má a zmírá vzdech v těch strojů ruchu, které hromem hrčí. V té pevnosti se duch i srdce krčí, v té zmírá píseň na chvějících rtech, a s věže její v sterých záhybech se vine prapor – černý kouř – až k smrčí. Ta pevnost’ stala se mým vězením a její brána svět mi uzavírá, a její pouto, ať již bdím či snímsním, ne ruce sic, leč duši moji svírá. Že v té cos krvácí, já cítím pak; ba vzpomínám: Vždyť dřív v ní zpíval pták... 76
Básně v knize Z kroniky chudých:
  1. Kde v pláni sněhové před tichou vískou
  2. I. To nebyl boží hněv, to byla láska boží,
  3. II. Jest práce povinnost’, jež z tvorů činí lidi,
  4. III. Jest život studnicí, z níž vážit musí každý
  5. IV. Blah, kolej vlastní kdo ryl na své cestě,
  6. V. Má práce družkou být, jak děl jsem, k skonu chvíli
  7. VI. Má každá práce třeba spočinutí,
  8. VII. K veliké práci velké lásky třeba,
  9. VIII. Ó nezhrdejte oněmi, již po zemi se plazí; –
  10. Krajina.
  11. Chata.
  12. V baráku.
  13. Smutnou cestou.
  14. Anna.
  15. Duše děcka.
  16. Horský mlýn.
  17. O štědrý večer.
  18. Nevěrnice.
  19. NÁVRAT.
  20. Růže s poupátkem.
  21. Havíř.
  22. Z dílny.
  23. Přiznání.
  24. V lomech.
  25. Na sbořeništi.
  26. Bez hnízda.
  27. STESK.
  28. Úředník.
  29. HOCH.
  30. Hlídač strojů.
  31. Popelář.
  32. Chudým lidem.