Na kraji háje.

Alois Škampa

Na kraji háje.
Úval stlaný měkce travou a dvě bílé, útlé břízy šeptající nade hlavou – oh, jak se to blaze dívá vzhůru, plna jarní mízy jak se kadeř listů kývá, jak se nebe v modro stmívá, a jak jeho plání smavou zticha čisté mráčky plavou... Kolem hlavy rozesněné bzučí čmel a zlatá včela, potok hrčí u kamene, sasanka se v drnu bělá; sněžnokřídlí motýlové v zářícím si vzduchu hrají, a mé touhy a mí snové jejich křídel na okraji vznášejí se tiše vzhůru k Pánu Bohu, do azuru!