Duben.

Alois Škampa

Duben.
Co spanilých znám roku dětí, jež nebe dá nám uviděti – ty nejdražším jsi z nich mi všech! Ty od jara máš zlaté klíče a štědrou rukou z jeho schrání zde fialky dáš keřům v strání, tam slunným luhům petrklíče a lesům na klín vonný mech! Ty svět jak semkneš do náručí, hned břízy všecky v hájích pučí, všech touha rtů se dotýká – – a nedáš dříve větrům spátispáti, až křídlatými zas jich slovy ve šťastné chvílce k básníkovi pták písní zpět se z jihu vrátí a na srdci mu zatíká! 24