Zátiší.

Alois Škampa

Zátiší.
V stín temný stráně vápencové – jak rád si zajdu do zátiší! Šum ručeje tu v břehy klove a duše píseň drozda slyší; klín trávníku tak měkce svěží 38 v mír skonejší tu zmdlená bedra, a na mechu a na protěži tu rosa plá i za dnů vedra! Kol s obou stran jak stěny sluje se habrů starých řada těsní, a v dol, kam oko dosahuje – sní vlhký, vonný úvoz lesní, pln motýlů a zlatých květů, jak čarovná a šerá číše – zkad nektar vína, ukryt světu, svůj půvab ke rtům nebes dýše!