Ranní kresba.

Alois Škampa

Ranní kresba.
Jas ptačích písní zvoní mi sluchem, dech plný vůně rozlit je vzduchem: v aleji šeré slavně se hlásí červnové jitro leskem své krásy! Mha před ním prchá, větvice rosí, s jásotem však je vítají kosi, a se rtů vzhůru, nad stromů tíseň v pozdrav mu letí vroucí má píseň! Kraj kol už dávno dosnil svou dumu. Teď stěny jilmů hnuly se k šumu a jako v moři zeleni jasné zní to v nich opět a opět hasne, a jak kdy v háji skřítkové šepcí – 48 třesou se na nich listové hebcí, dotknuty rukou tajnou a vnadnou! Kam jen rty slunce do šera padnou – zářná hned skvrna ve tmách se třpytí, tak jako naděj v radostném žití! Jitro sem svítí; s azurné výše rozlitým světlem pod stromy tiše mosaiku zlatou na zemi kreslí... A kam se s listů paprsky snesly, tam všady motýl na nich se houpá, houpá, a hvězdou ke slunci vstoupá!