Za těsnou hradbou ozlacených mříží(J5f)
dál od zámku se v lesní temno hříží(J5f)
park zrůžovělý broskví květem(J4f)
V něm rozkošno tak volnou trávit chvílku(J5f)
on krásou svou je toužícímu snilku(J5f)
sám o sobě juž celým světem(J4f)
Sta ptáků vždy tam zpívá v křoví nízkém(J5f)
a na cestách jež čistým zlatým pískem(J5f)
se vysypány v loubí tratí(J4f)
střevíčků malých něžné stopy vryté(J5f)
kdy jeví se tu v záhady jich skryté(J5f)
je sladko tak se zadumati(J4f)
V záhybu cesty maně ku altánu(J5f)
tiš dřímavá jak často v letním ránu(J5f)
sem zvábí sama kroky tvoje(J4f)
Nad purpur světlý medných zimolezů(J5f)
a štíhlé trsy rozvitého slezu(J5f)
tu zlaté víří vážek roje(J4f)
výš bez bázně nad rysem tvojí hlavy(J5f)
sýkorka malá hnízdo sobě staví(J5f)
a s hvizdem skáče v keřích lísky(J4f)
a broskve staré nad stezku se kloní(J5f)
opojným vínem bílých puků voní(J5f)
a květ svůj sněží na plot nízký(J4f)
Sem v jitru pozdním někdy chodívají(J5f)
a při samém je vídat parku kraji(J5f)
dvě víly mladé zámku slečny(J4f)
Ta starší z nich je štíhlá tmavooká(J5f)
a její alt zní jako písně sloka(J5f)
ó jak jsem vždy jí za něj vděčný(J4f)
Tať smutna vždy Leč pravým neposedou(J5f)
je sestra její jež má líci bledou(J5f)
a šedý zrak a zlaté vlasy(J4f)
Jí v nevýslovném vše tak sluší ladu(J5f)
že šotkem být se zdá mi těchto sadů(J5f)
když se svou vážnou sestrou hrá si(J4f)
Jak motýl plachý pěšinou vždy těká(J5f)
zde květ tam list dlaň její urve měkká(J5f)
a ret si šeptá verše v tichu(J4f)
či předběhne svou družku kdesi stranou(J5f)
a v oblacích pak bezu uschovanou(J5f)
jí zradí náhle příval smíchu(J4f)
A jindy v mech si sedši při křovisku(J5f)
svým slunečníkem kreslí srdce v písku(J5f)
neb vrabcům vůkol drobty hází(J4f)
Oh líbezný když obrys její hlavy(J5f)
se k mřížím parku někdy nedostaví(J5f)
já cítím hned jak vzlet mým písním schází(J5f)