Chvílka snění.

Alois Škampa

Chvílka snění.
V snách jitra bloudím u zábradlí, jež vroubí rysy aleje; nad bílou cestu mlhy padly a v korunách lip lístek svadlý se časem tiše zachvěje. Zřím sladce sníti stromy v temně jich řadou kráče sám a sám a každá lípa mluví ke mně tak dojímavě a tak jemně, že bezděky se rozjásám! Juž na východě slunce vzchází a v hávu chmůry přitmělém zář jeho blýská přes hor srázy, a perleťový odstín hází mhy sněžné třpytným úbělem. Leč mne víc vábí stromů řada, jimž úsvit zaplál nad krovy, a snivě zírám v pustá lada, kam list za listem s větvic padá jak zlatý vloček sněhový!