Lístku břízy.

Alois Škampa

Lístku břízy.
Ty zlatý lístku břízy, jenž na sněti se kýváš a vesele se díváš, když jeseň tká svou přízi, sem ke mně na luh lesní: když bříza v šum se vesní 72 a haluz tvá se hne s ní – ach, ve svém malém štěstí tam v šeptu ratolestí ty nevíš, jak jeje, snílku, když zpěv mu prsa těsní! Ty zlatý lístku břízy, jenž u výši se houpáš a v záři slunce koupáš pln vonné, sladké mízy – tak, jak tvůj zjev se třese, když moře stromů vzdme se a jaro zpívá v lese – tak duše moje dětská se blahem chvěje všecka, když na svých bílých křídlech si pírko štěstí nese! Ty zlatý lístku břízybřízy, víš vše, co pták si hvízdá, jenž staví si krov hnízda v stín hedvábné tvé řízy; ty větve na vrcholi mne zříš, jak v luh sem holý chodívám k tobě z polí, jak v lesů slavné tiši zde sním a verše píši – leč nevíš, jak mne při tom tak často srdce bolí! 73