Zima na přívoze.

Alois Škampa

Zima na přívoze.
Hle! vody zmrzly unaveny během, zjev malé říčky zmizel pode sněhem a mlha s lesem v jeden oblak splývá, a čirá závěj, kam se oko dívá. 98 Na kůru vrb, jež nízké břehy stíní, hedvábné řásně zavěsilo jíní a přes kmeny a šíje nahrbené šat zimy bílý sněžné vlny klene, v jichž příboji se kalný obzor topí. Vše zaváto a vůkol ani stopy, ni skrovné známky po životě lidí. Tvé oko jenom vlastní sledy vidí a staré rýhy od kol těžkých vozů, jež z lesa ven se táhnou ku přívozu, kde v úkrytu pod břehu sráznou mezí dva čluny dlouhé v hladkém ledu vězí. Mha padá s nebe jako bílá hříva, je večer pozdní, nad řekou se stmívá. Na obou březích smutné ticho vládne a spícím krajem nezní zvuky žádné, a na křoví ni snítka nepohne se – – – Skrz temný úvoz, jenž se ztrácí v leselese, večerním šerem jako hvězda skrytá lesk rudý z okna nuzné chýže kmitá a zlatí starou, zasněženou vrbu: tam přívozník vzňal oheň na svém krbu a šedou hlavu schýliv k teplé stěně, dni truchlé zimy tráví spokojeně. Viz, krbu zář jak žárem v okno bleskla – pruh zlatý světla na sníh padl se skla a jako slunko v třpytném křídle mouchy svit jeho zahrál šerem o rampouchy, 99 jež pod krovem své perly rozsypaly. Tma víc a více rysy chýže halí i bílý sníh, jenž v jedno slil se s nima, jen za vikýřem černý komín dýmá kotouče chmury modře prosvitavé, jichž vzdušné křídlo v mlhách nočních plave. A vnitř té chaty, dumy pode křídly přívozník sám a starý macek bydlí.... Nic z blaženého klidu nevyruší tu poctivou a bezstarostnou duši, když v šeru jizby světlo rozžato má a vetchá bedra zhřívá večer doma. Nechť v lese sníh se chumelí a bouří, – on v útulku svém klidně dýmku kouří a v snivý rozmar mládí cele odín naslouchá taktu cvakajících hodin. – Kdy divý vichr láme sosny venku, on v sladké dumě sedá při okénku, na jehož skle svit krbu hvězdy kreslí. A když mu ruce mdlobou ve klín sklesly, zavrou se zvolna i ty dobré oči – a v duši kmetu anděl spánku vkročí. Tak dlouhý večer za večerem míjí a každý chová v sobě poesii! V té chýži není nikdy smutna chvíle, když starý macek, skříživ tlapky bílé, v klín přívozníku vloží velkou hlavu, a nahlas jemu přede pro zábavu. 100
Básně v knize Malby a písně:
  1. Předslov.
  2. Zimní host.
  3. Prvního března.
  4. Týden tepla.
  5. Anemony.
  6. Črta z výletu.
  7. Fialkám.
  8. Na kraji háje.
  9. Drahému koutku.
  10. V jižním dechu.
  11. Po západu slunce.
  12. První paprslek.
  13. S Odinem.
  14. Jarní večer.
  15. Sněženkám.
  16. Zrcadla parku.
  17. Duben.
  18. V radosti kraje.
  19. Po dešti v háji.
  20. Květnová noc.
  21. Máj.
  22. Ekloga.
  23. Návštěva po roce.
  24. Náhodné setkání.
  25. Zátiší.
  26. V lůně bukoviny.
  27. Staré aleji.
  28. Píseň o snivém květu.
  29. Hluboko v háji.
  30. Daleko světa.
  31. Asyl v lesích.
  32. Ranní kresba.
  33. U druhého břehu.
  34. Letní genre.
  35. Na útěku před tesknem.
  36. U potoka.
  37. Kam rád chodím.
  38. V nouzi o stín.
  39. Slečny ze zámku.
  40. Věnování.
  41. Na opuštěné cestě.
  42. Chvílka snění.
  43. Hnízdo skřivana.
  44. Krajina.
  45. Starý sad.
  46. V dojmech lítosti.
  47. Jiřinkám.
  48. Lístku břízy.
  49. V záři západu.
  50. V babím létě.
  51. Lesní cestou.
  52. Ekloga.
  53. Na rozchodnou.
  54. Hymnus jeseně.
  55. Řeřáby.
  56. Zlatý sníh.
  57. Noční skizza.
  58. Jívy.
  59. Na sklonku října.
  60. Astrám.
  61. Pozdní jaro.
  62. Vidina v závějích.
  63. Doma nejlíp!
  64. Zima na přívoze.
  65. Pára nad obzorem.
  66. Večer na pasece.
  67. V zimním jasnu.
  68. Na samotě.
  69. V chmurné noci.
  70. Poslední skvost.
  71. Leden v horách.
  72. Zabloudilý.
  73. Na prahu zimy.
  74. Smrť.
  75. Ztraceným snům.
  76. Na pozdní toulce.
  77. Stesk známým.
  78. Blažení.
  79. Jaro v zimě.
  80. Motiv štědrovečerní.
  81. Naděje.
  82. Óda na přírodu.