Pára nad obzorem.

Alois Škampa

Pára nad obzorem.
Jak stříbroskvoucí, malý vloček peří s vysoka nebe slunce v mlhy šeři... Lesk jeho mdle se láme v jejich síti, a bez žáru a bez teploty svítí, tak jako lampa, lijíc zář svou jemně na bílá prsa dřímající země. – Jen místy nad sled zabloudilé zvěře ční ze sněhu ven černá pavuč keře a v snítkách jeho vzpjatých nad závějí se kapkou krve rudé šípky skvějí, neb rubínem svých plodů rdí se dříšťál. Vzduch studený a čistý jest jak křišťál – leč obzor, kudy bludné kavky plovou a kam svou rýhou pustá míří cesta, cel zahalen je v páru fialovou a nezradí v ní hlučnou vřavu města...

Kniha Malby a písně (1883)
Autor Alois Škampa