K nám přišla zima Chýží vetché krovy(J5f)
sníh jemně zavál v obal atlasový(J5f)
a země skryla nahou hruď svou vonnou(J5f)
měkkounkých krajek teplou pod záclonou(J5f)
Ach přitrhla ta zima z nenadání(J5f)
S náručí ledovou a bledou skrání(J5f)
jak lesní víla kdysi v půlnoc tmavou(J5f)
nám zašuměla křídly nade hlavou(J5f)
a když nás v chýžích probudilo ráno(J5f)
juž bylo všecko sněhem zasypáno(J5f)
vše okna bílým potáhla se květem(J5f)
a my se zřeli opuštěni světem(J5f)
Jak ptačí hnízdo skryté do křoviska(J5f)
hluboko v horách leží naše víska(J5f)
a napolo se mezi stromy ztrácí(J5f)
Teď v zimě zabloudí sem jedva ptáci(J5f)
jež vyhnal hlad a divý vichr z houští(J5f)
jen stopy vran zří oko v sněžné poušti(J5f)
a větví třpyt jež tíží zmrzlá rosa(J5f)
a v sluch zalétne jenom hvizdot kosa(J5f)
jenž v pustém lese tklivě s větrem kvílí(J5f)
a naříká na dlouhou smutnou chvíli(J5f)
Zde naše víska Kolkol hvozdy stojí(J5f)
tož jedle sosny samé tmavé chvojí(J5f)
jen jeden průsmyk východ otevírá(J5f)
a za ním pláň spí zavátá a šírá(J5f)
Tam kde se v mlází rysy plotu tají(J5f)
viz laň se mihla lesa na pokraji(J5f)
a zas jak přízrak mizí v křovin temně(J5f)
jen pod nohou jí zmrzlá zvoní země(J5f)
Po kalném nebi šedé chmury letí(J5f)
zas tlupy nových prvým ve zápětí(J5f)
vysoko vznáší vichr od závěje(J5f)
a bludný zrak tvůj volně s nimi spěje(J5f)
až zemdlen utkví v nedohledné pláni(J5f)
kde jako motýl mha svá křídla sklání(J5f)
a v hustých sloupech bílou hmotu kupí(J5f)
Kol ticho vládne v lese mráz jen úpí(J5f)
Tam sosna každá povlak nese bílý(J5f)
vše sněti její doň se obalily(J5f)
a větrem jen se třesou beze zvuku(J5f)
Pňům jinovatka visí tam kol suků(J5f)
a jako přelud lesklé noční můry(J5f)
plá všady z trhlin drsné jejich kůry(J5f)
Den v krátce míjí Nad vrcholky jedlí(J5f)
juž v daleku se těžké mlhy zvedly(J5f)
a v neprůhlednou splývajíce směsi(J5f)
sinavou zeď svou valí tiše v lesy(J5f)
a plno jich kam padnou tvoje oči(J5f)
Nad naší vískou modrý kouř se točí(J5f)
krouživě stoupá vzhůru nad komíny(J5f)
a rozplývá se v azurové stíny(J5f)
až doteknuv se černých skrání lesa(J5f)
zas chladným vzduchem nazpět k zemi klesá(J5f)
Je ticho kolem jenom vítr hvízdá(J5f)
na holých stromech v prázdná šumě hnízda(J5f)
jež v nitru kdysi ptáčky hřála svěží(J5f)
Teď na nich sníh a vlhké mlhy leží(J5f)
jen slámy stébla trčí smutně z chvojí(J5f)
a každý šust jich bodá duši tvoji(J5f)
Kraj v zimním jasnu ostře vyjímá se(J5f)
Zříš jak se potok valí v divé kráse(J5f)
s dunivým hřmotem těsnou skalní strží(J5f)
nad kterou sosny černé ruce drží(J5f)
jak ve žlab tmavé rokle ponořeny(J5f)
se bíle pění vlny pod kořeny(J5f)
a prudce letí ve sklon nízkých splavů(J5f)
Den truchlivý juž k horám chýlí hlavu(J5f)
a ukrývá se v spoustě šedých mraků(J5f)
Teď zasvitlo to bleskem v jeho zraku(J5f)
pak pod oblaků stín a barvy chudé(J5f)
vytrysklo náhle velké slunce rudé(J5f)
a všechen západ jedna vlna zlata(J5f)
a v jasném světle tone každá chata(J5f)
Hle chmurným lesům nach též vznítil tváře(J5f)
v hloub jejich linou proudy smavé záře(J5f)
jak jiskra vášně zespod dívčí brvy(J5f)
A celý úval ozářil se krví(J5f)
Kol karmínem se štíhlé třpytí sosny(J5f)
z nich mlha svítí jako povlak rosný(J5f)
modříny tisy smrky sosny jedle(J5f)
vše sytým nachem za vsí hárá vedle(J5f)
vše blýská plá a rudým leskem hoří(J5f)
jak tisíc skvoucích v jitru vzešlých zoří(J5f)
a zlaté slzy smolné pryskyřice(J5f)
tmou jiskří jako žlutá hříva lvice(J5f)
Co vločků sněžných kolem suků blýská(J5f)
co démantů se věsí na křoviska(J5f)
a v jarních jako bystřic rozperlení(J5f)
hvězd honí míhá na každém se kmeni(J5f)
Juž za červánky zimní slunko mizí(J5f)
Na rakev západ zlato dal mu ryzí(J5f)
a zahaleno z mlhy tkaným flórem(J5f)
jak žhavá slza visí nad obzorem(J5f)
a snivě zírá v zasněžená lada(J5f)
Teď pohnulo se nad propasť a padá(J5f)
Jak lodní vlajka v dáli nedohledné(J5f)
blesk smavých růží chvatem v pláni bledne(J5f)
v kraj rozlévá se zvolna šero teskné(J5f)
a na horách jen lávy pruh se leskne(J5f)
Teď ještě v lese kde se večer skrývá(J5f)
sníh zazářil a juž se vůkol stmívá(J5f)
Mráz vzduchem zahvizd píseň plnou bolu(J5f)
tma vstala z houštin večer vyplul z dolu(J5f)
a celý prostor od nebe až k zemi(J5f)
se zastřel na ráz jejich perutěmi(J5f)
Jen havran černý někdy povyplave(J5f)
nad hrobem lesů ze mhy popelavé(J5f)
a svislým křídlem nad závějí mává(J5f)
leč zrak tvůj v tmách jej sotva rozeznává(J5f)
Hle v naší vísce rozžali juž světla(J5f)
Chat okna náhle jasnou září zkvětla(J5f)
a každé ve zdi jako luna hárá(J5f)
že mléčným třpytem skví se vůkol pára(J5f)
a na plotech se svítí sníh jak ve dne(J5f)
Ó jaké blaho sedět jenom v jedné(J5f)
z těch chýžek skrovných jež jak slípky malé(J5f)
spí roztroušeny řadou po úvale(J5f)
Co vichr sněhem zasul krov a práhy(J5f)
tam večer každý hoří louč juž záhy(J5f)
a pod komínem rudý oheň praská(J5f)
ty zhřívaje jež svedla k sobě láska(J5f)
Tam lidé bydlí poctiví a hodní(J5f)
již tráví spolu důvěrně den po dni(J5f)
již v prsou mají samá srdce ryzí(J5f)
a přírodě se nikdy neodcizí(J5f)
Jsou chudi Často v bídě zimu tráví(J5f)
jim osud přál jen klesť neb nůši trávy(J5f)
jen suchý mech neb hrstku svěží píce(J5f)
a staré souše plné pryskyřice(J5f)
Teď zima když je vypudila z lesů(J5f)
a závěj cele skryla trsy vřesu(J5f)
jenž u jich stezek v mýtinách se kříží(J5f)
zas vrátili se v tichý asyl chýží(J5f)
a doma sedí v milých rodin kruhu(J5f)
zas otcem jest kdo druhem dřív byl druhu(J5f)
Jim nyní blaze po skončené práci(J5f)
kdy vichr za ně v lese sosny kácí(J5f)
kdy bouře divá hučí nad horami(J5f)
až proniká to duše hlubinami(J5f)
a drsně z venčí okny chýže třese(J5f)
Jich dobré srdce při tom nechvěje se(J5f)
jsouť oni jisti doma v prostřed lese(J5f)
Ó jaký život v který taká krása(J5f)
svých křídel všechen snivý půvab střásá(J5f)
Při svitu dračky za dubovým stolem(J5f)
nit tenkou přede žena děti kolem(J5f)
a nejmladšího děd sám v klínu houpá(J5f)
Jak září tvář na úsměv jindy skoupá(J5f)
kdy oko stihlo že ten malý šelma(J5f)
bílého vousu v dlani přehoušel má(J5f)
a důvěrně jej k sobě z brady tahá(J5f)
Co veselí tu lásky smíchu blaha(J5f)
Když na večer tma pozdní venku vzrůstá(J5f)
a báj se loudí v zlatá starcům ústa(J5f)
když jalo všecky kouzlo dávných zvěstí(J5f)
a na ohnisku praská vonné klestí(J5f)
ti lidé vědí co je pravé štěstí(J5f)