Na prahu zimy.

Alois Škampa

Na prahu zimy.
Je pozdě juž a zniká podjeseň, a před oknem na staré slívy peň mráz nadýchal nám jíní! Jím poprv jen krov zabělal se chat – juž Meluzina táhne zaplesat zas v krby našich síní... Oh, z blízka ať si jde, či z daleka – má duše snivá se jí neleká, mněť vítaným je hostem! Vždyť jsem tak rád, že aspoň při stolu teď v duettu s ní mohu pospolu pět o svém blahu prostém. –