Ztraceným snům.

Alois Škampa

Ztraceným snům.
Odlétli ptáci v jih a snové moji s nima; v tmě nocí bouřlivých nadarmo hledám jich – a k duši táhne zima! Zabloudil k duši mráz a divý vichr v lesy, a přes propastí sráz lavina mosty věsí, ku srdci tíhne bol a v oči jinovatka, jen tma je kol a kol a v sněhu spí má chatka! – Kdy vísky horalů jal spánek pomalu a tichnou kolovrátky – v tmy smutných večerů vyhlédám k severu, zda snové šťastných let, již uprchli mi v světsvět, se vrátí ke mně zpátky! Leč marně čekám jich; neb větru kvil a smích mé touhy neslyší – a darmo duše má chce přivát křídloma, co spí juž v zátiší... 113