Jasanu.

Alois Škampa

Jasanu.
Jasane, jasane, milý můj strome, nemáš ty jediné haluze chromé – všecky tak rovny jsou, přímy a štíhly, jak by juž od mládí toužily výš, jakoby vědomě za slunkem tíhly s ptáky a s motýli v blankytu říš! Paprslek hrdosti zdá se, že dřímá na tvojí koruně pnoucí se zpříma, a proto s obdivem na jejím zjevu kdykoli postane snivý můj zrak – bezděky zatoužím, bych ve svém zpěvu stejně též do výše vzrostl tu tak! Reku ty spanilý dolů a strání, u tebe duši mou prodchne vždy přání, by jako snítky tvé s plodem i květem – v jaru mé mladosti, vloh mých a sil šla zde i cesta má dalekým světem rovně a zpříma tam, kde jest můj cíl! 34