Co zde neumírá...

Alois Škampa

Co zde neumírá...
Čas ulétá – a všecko za ním hyne, po jaru svadlém pučí květy jiné, a na sny prchlé vzpomínka jen kyne. A přec i nám ta hrobka minulosti dost někdy růží ve svém žalu hostí a pro zvuk písní krásy je tam dosti! Čas ulétá – a všecko za ním stárne, led hromadí se na vulkány žárné, a vráska ničí vnady lepotvárné. A přec i časem nad propastmi stáří mladosti stopa zlatým leskem září, a úsměv hrá i na kmetově tváři! Však jedno je, co nezahyne s časem, co neustárne s našich bojů kvasem a pláti bude na věky svým jasem. To najde Bůh, když v lidská srdce zírá, i tam, kde shasla naděje a víra: to je zde láska, která neumírá! 43