Stesk.

Alois Škampa

Stesk.
Hle, modrým okem dívá se jaro k nám zas do oken a trilkuje a zpívá a svůdně láká z jizby ven, kam úsměv jeho začtveračí – hned rozplesá se píseň ptačí! Jak na výsluní kraje luk zeleň vábná těší hled – s tím sněhem jejich taje též lidem v prsou starý led, a každá duše zimomřivá se v naděj opět rozehřívá. Jen mně je k smrti bědno, a nevábí mne ples a smích, když hrdé srdce jedno tu pro mě má jen led a sníh a pro mou lásku beznadějnou jen stále chová zimu stejnou... 44