Před zimou.

Alois Škampa

Před zimou.
Jde zima zas a mrazí hruď až na dno – a žalno opět bude tady všem, kdo v hlubinách jen dávné mají chladno, a bez lásky zde tráví v žití svém.... Proč chvěju se; proč zimy té se bojím? Jen teskno vůkol cítím napořád. Ó, přej mi drahá, – aspoň štěstím tvojím, když mé mi schází, abych směl se hřát! Vždyť tobě v lásce netřeba se báti, že mrazu dech tvé blaho umoří; vždyť ve tvou líc se vždy zas růže vrátí, ret miláčka když na ní zahoří! A mně, když vím, jak oba jste tu šťastni, zas teplo dávné peruť zahřívá, já nezřím víc to prázdné hnízdo vlastní, a novým jarem cit můj okřívá! 54