Svůdné oči.

Alois Škampa

Svůdné oči.
Zda vídal’s někdy oči tmavé a hluboké, jak letní noc; zda cítil’s plát jich blesky žhavé a v nezdolnou tě vábil moc?... Hle, vídal jsem již oči tmavé i hluboké, jak letní noc: to v mládí bylo době smavé, kdy rád jsem pil jich blesky žhavé a v čárnou jich se hroužil moc! Ó, bylo ti, jak v luhu včele, kdy s touhou padá na svůj květ; měl’s na zemi juž nebe celé a rájem byl ti celý svět?... Ach, bylo mně už jako včele, kdy s touhou padá na svůj květ: ve dívčích zraků hloubi stmělé i já tu míval nebe celé, a rájem byl mi celý svět! 57 Však přešly sny a znikla radost, a do srdce se vloudil žal – v těch černých očích svoji mladost i víru svou jsem pochoval... Ó, bludno zřít je v oči tmavé a hluboké, jak letní noc! Jich úsměv kouzlí ráno smavé, však zrada jich – toť peklo žhavé, a jen sám démon zná jich moc. 58