Druh zmizelý.

Alois Škampa

Druh zmizelý.
Co všecko jsem si přál, by život dal mi darem, když mládí vznět mne hřál a hruď mi kvetla jarem – všech snů těch zlatý kruh se blahou plnil zvěstí, neb sídlil u mne druh, jenž jmenoval se štěstí! Však teď, kdy po létech se doteklo mne stáří, a časné zimy dech mi z hlavy stříbrem září; kdy nepřeju si nic, než v žití trochu klidu – teď po mém druhu víc ni slechu, ani vidu... 78