Tatínkův poklad.
Až do večera od božího rána
je prací pilnou stále zaměstnána
v otcově krámu, hlavním na předměstí.
Jak ruměn sluší hebkým jejím lícím,
když nalévá tam vína kupujícím!
Zjev její vždycky přináší mně štěstí!
Leč vnady ještě přidává jí k ctnostem,
že s každým také, zvláště mladým hostem
se bavit umí laškovnými slovy!
Dost někdy strachu doma za to zkusí,
když mamince se zpovídat pak musí –
– neb sestra její všecko na ni poví!
Tu pravidelně zjeví pak se v krámě
vždy tatík sám, jenž příliš dobře zná mě,
a v mžik je konec zábavy i žertu!
A chuďas já pak touhy trýzněn mukou
smím víno brát jen z vlastních jeho rukou
a ne už hezké dceři jeho se rtů...
On, starý Argus, žárliv hned ji střeží,
jak vstoupím k nim, – však uchrání ji stěží,
nechť sebe více přede mnou ji hlídá!
Vždyť s visitkou už lístek chovám od ní
a víc a víc se líbí mi den po dni:
– je blondýnka a jmenuje se Ida!
124