Matčino požehnání.

Alois Vojtěch Šmilovský

Matčino požehnání.
Vidím rád, kdy zamyslí se mladá matka s dítkem v klíně, ježto jí na sladkých prsech očka k sníčku zamhouřilo. Hledíc k dítku matka myslí: „Bože dobrý, bože milý, nechci by mně květla radost, ale dej, ať radost květe synáčkovi v živobytí. Až vyroste z něho chlapec, opatruj ho jak své oko, strasti trn by neporanil útlé tělo, útlou duši; mládenec až bude z něho, by ho vychovala láskaláska, vyhledej mu dobré srdce, v dobrého pro život muže; až dospěje v muže, dej mu lásku k cnosti, k pravdě, k bratrům uděl mu své požehnání, 30 aby kdys, až zavře oči, se mnou v modrých nebesích se shledal a na věky těšil synáček můj, bože milý!“

Kniha Básně (1874)
Autor Alois Vojtěch Šmilovský