ŘÍJEN

Viktor Dyk

ŘÍJEN
I. I.
Listí napadalé, hnijící. Nebe modré, dobrotivé, jasné. Je to říjen, konec už a zas ne. Dojímá vás odstín, básníci!
V tuto chvíli vše je bez hrází. V nekonečno rozepial jsi ruce, v nekonečnu bije srdce prudce. Budoucnost i zašlost přichází. Dojímá vás odstín, básníci! Hlava vaše jasná též a klidná, příroda je oddaná a vlídná. Listí napadalé, hnijící...
II. II.
Brambořiště ohník zakouří, stáda půjdou mlčelivě domů. Tiše bude padat listí stromů. Zatoužil jsi jarní po bouři.
Klidně, víš to, přejdou zbytky dne. Slunce padne za obzory holé. 9 Nahoře klid a klid také dole. Po chvilce se stesklo neklidné. Po vášnivém, prudkém záchvatu, po krajích, jichž oko neuhlídá, po pathosu starém stylu Cida, velkých slovech v starém dramatu. 10