SLOKY

Viktor Dyk

SLOKY
S lehounkým srdcem, kroky lehkými nás po lučinách vede bílá cesta. Jde svěžím jarem, květy křehkými, vše má svůj úsměv, přirozená gesta – – Je svěží azur, tráva svěží je a příroda, ta k objetí tě láká. Má všechno úsměv, všechno opije – – Ve vzduchu slyšíš jarem jásat ptáka. Přichází večer. Srdce těžké tak a květy, květy, ty jsou všecky zvadlé. Umlká hovor, v prázdno těká zrak. Režie ve všem, jako na divadle: v pohybu, slovu, jeho odstínech a v tichu, které podškrtává větu. V obzorech dálných, ve výčitce ech, ve květech něhy jako v něze květu. 11