Poslední immortella.

Poslední immortella.
Do země té zahrabali až na konci hřbitova, až na konci v smutném koutě, a přec tvoje sladká duše lepší místo zasloužila. * * * V záři lampy, hlavou v ruce, s duchem v nivách AralunuAvalunu dlel jsem v milé světnici své a tys přišla, přisedla jsi a tvých očí vlídné nebe tázalo se srdce mého, co dělalo po den dlouhý, co jsme sebe neviděli? Dím já: „Báseň skládalo si a v té básni stojí psáno: V ráji ňader každé dívce zakvěte lilie lásky, a když přijde jinoch pravý s čarodějným lásky klíčem a rozevře srdéčko to: podá mu svou lilii 67 v dar pro kytku života.“ – Dím tak, vstanu a přivíjím hlavičku tvou k prsou tísni, ptám se: „Vykvétá lilie pro mne ve tvém srdéčku?“ Tiché ano zašeptla jsi a již plane políbení první na rtech trnoucích. – V stříbru luny kráčeli jsme..jsme... ruka v ruce..ruce... a máj voněl kol nás lásky lilií....lilií... * * * Padá sníh na růže pěvce; jako slunce rosu ranní pije život čaky jeho a do zraků blahem zňatých žene horké moky slzí, a v úrodu sladkých citův hází ledy, zhoubné ledy... Kdo nás rozved? Svět či osud, nebo stíny bludné zimy, vedravší se v jaro lásky? Sníh padá na růže pěvce! Bylas bledá, uplakána, kdy šel průvod na oddavky, za to ženich usmíval se.... kněž vás žehnal mrtvým slovem! 68 I já děsnou měl jsem svatbu: tobě zasnouben byl bídák, mému srdci žalu jedy. * * * Stínem s tvým ach! potkává se duch můj často na snů pouti; jednou chtěl ti k nohám hodit tvého srdce lilii... tu jsi děsně zavzlýkala, rukama jsi zalomila, očima jsi zaprosila, a já zase v ňadra schoval a tam vložil v bolů hloží zkrvavenou lilii. Ráno, když jsem probudil se, zvonili ti umíráčkem; bylas mrtva – modlil jsem se. * * * Do země tě zakopali až na konci v smutném koutě... vidíš, takto zplácí zlý svět, když mu srdce po vůli jest. Já však za ubohou lásku lepší hrob jsem připravil ti. Hrob ten s sebou v ňadrech nosím, vysypav jej pomněnkami a mrtvola duše tvojí v něm tak měkce uložena jako dítě v klínu matky. 69 A za šera, v svaté chvíli hlasem lyry probouzím ji a jak matka s dítkem drahým s ní se líbám, s ní se těším, až mé oko, dávno vyschlé, jarní lásky vláhou taje.