Mandát Luciperův.

Alois Vojtěch Šmilovský

Mandát Luciperův.
I. I.
Kdys seděli jsou za mříží v zlé naději tři rytíři. Ach! zejtra měl je pasovat oprátkou lněnou kmotr kat. Dí první: Bratři, zle je, zle, jak zejtra se nám povede! Dí druhý: Zejtřek děsí vás? Čert za pačesy chopí nás. Bá! k čemu hloupé skučení? – dí třetí – vímť já spasení. 134 Po bábě umím čarovat, nemá se zejtra spotit kat! Já, bratři, čerta přivolám, jenž jednoho z nás zvolí sám: ten do pekla s ním musí jít – a druzí budou volnost mít. Zda chcete?..chcete?... – Jen ho přivolej čert jednoho si z nás již měj! kdoKdo z nás má jít, los rozhodni, jen dva když budem svobodni! – Čáry se statně povedly: než vězňové se ohledli, s kopytem milostpán tu stál a kostkami si v drápech hrál. – Zdar, páni, přeje vám pan ďas a spásu nese dvěma z vás. Jde na jisto, ne na klamy, račte si hodit kostkami; kdo nejméň ok si vyhodí, ten do pekla mě provodí. – 135 A nejméň ok nejmladší měl. Jak čert ten případ uviděl, kol pásu levicí ho vzal, a pravicí v zeď zabouchal. Stěna se v otvor rozpukla a chasa prchla prožluklá: dva do světa šli samý žert, s nejmladším letěl vzhůru čert. II. II.
– Zdaž, brachu, byls kdy pobožný? – ptal v letu se pan Dvourožný. ‚Já modlil se jen, když jsem krad, by pánbůh ráčil požehnatpožehnat.‘ – Čert nápadu se pousmál: a byli mžikem sto mil dál. – Zdaž rodiče jsi ctíval své, jim pomáhal, když bylo zle? – ‚Pomáhat, pane, těžko jest, když poznat je jsem neměl čest!’ Čert hladě bradu zas se smál: a byli skokem sto mil dál. 136 – Měls milou kdys, čis ženatý? =– ptál dál se huňáč rohatý. ‚Ach, ženu mám, a v tom je chlup, ta nepustí tak snadno lup!lup!‘ Na to čert víc se neusmál, a nežli byli sto mil dál, naproti zřeli letěti ženu na starém koštěti. Ač bystří byli v pouti své, přec nebylo lze vyhnout se. – „Aj, mužíčku, kam letíš, kam? mluv pravdu, ztrestám každý klam!“ – Jdi k šípku, babo, čert praví, já nesu si ho z šatlavyšatlavy. – „Hoj! starý kozle, k slovu stůj!“ – Jdi stranou, babo, on je můj! – „Co babo –? Mně je třicet let!“ – Jdi stranou, dokud zdráv ti hřbet! – „Však nedbám tvého já hluku!“ – Vari, na masť tě utluku! – 137 „Dej mužíčka mi, můj on jest!“ – Čert k odpovědi zvedl pěst, a dopáliv se, tak byl hlup, že s levé pustil vzácný lup, jenž na štěstí spad v mandele a zůstal zdráv svém na těle. Však čert a baba nahoře se rvali v šedé prostoře. On chytře urvav koště jí, je shodil k zemi v naději, že baba za ním poletí – však běda, ona v zápětí!....zápětí... za ohon se ho chytila a do pekla s ním pílila, kde čerti velcí i malí ctný párek s chechtem vítali, ba taký smích zněl ze všech sfér, že smíchy slzel Luciper. III. III.
Hoj! strašlivý jest v pekle soud! Kde plamenův nejprudší proud 138 s sykotem běsným se valí kol kovového úskalí, kde ston zní pekoucích se duší, že čert div nepozbude uší: tam nad výparem bezdných děr ke soudu sedá Luciper. Před trůnem s hrozném mlčení dlí čertův – kmetův skupení; před nimi v poutách – hrůza, strach! – náš ošálený úpí brach. Dí Luciper: „Nám z toho žal, žes babou obelstit se dal! Žes bídně proved rozkaz můj, propadá soudu život tvůj, by hanba byla smazána, jenž tebou peklu spáchána! Leč přítel řádu, trvám v něm a slyšet chci dřív kmetův sněm.“ – V kruh sestoupiv se, kmetův sbor rozpředl vážný rozhovor. 139 Za paragrafem paragraf probíral věnec bystrých hlav, však celý v pekle platný řád nedával rady pro ten pád. – Co počít? Rarach žaluje, – čert spravedliv vždy k čertu je! – – Tu povstal čert, jenž zrzavý byl od kopyta do hlavy. Byl na pohled to diplomat, snad chytřejší než z písma had. – ,Jsouť‘ – vece – ,věci na světě, jež ani čert nerozplete, a proto radím pro náš pád rozmnožit starý říše řád; kde zákon rady nepoví, tam paragraf se dá nový.( – Buď Zrzek naším řečníkem před přetemným panovníkem! – tak sněmovnou zněl jeden hlas – znáť říši on a vážný čas! – 140 Velebně Zrzek odkašlal a do dlouhé se řeči dal. Předkem sněmovnu přesvědčiv, že k čertu čert vždy spravedliv, dokázal, žeť rozmarný los, že kobrtne i chytrý kos, a že jsou věci na světě, jež ani čert nerozplete, zvlášť když v tom babec prsty má, že ani čert se nevyzná. – ,A proto( – dí – ,v tom prospěch jest, by bratra minul každý trest, by dále, říše zpanilá v poctivý spolek vstoupila po celém světě s babami; pak nepůjde se na klamy, a kde je nejist výsledek, tam přijde baba peklu vděk; co v žádném čertu nevězí, tím baba jistě zvítězí.( – 141 Tu zahřměl potlesk ze všech stran, že otřásal se pekla stan. Luciper zvolal: „Pravdu máš, neb ducha času bystře znáš. I já v tom vidím pekla čest, by minul čerta – posla trest. Nuž zhotoven buď mandát hned, jenž podmaní nám, bohdá, svět... jáť podpíšu jej v milosti a přidám pečeť s radostí. Zavolejte sem arcidrába: Nechť s bubnem říší naší jde a nový zákon zvěstuje: Kam nemůž čert, tam půjde baba!“

Básně v knize Básně: