PÍSEŇ HORY

PÍSEŇ HORY
Všichni jsou mrtvi. Já jediný živ. Starší verš.
Pokorné doly, chladné hory lysé, lhostejné příliš k záhadám. Vždy mlhy jdou, vždy o mne roztříští se. O milost nežádám. Obzory dálné, chaty, města, vísky. Žal, radost, psota, hřích a ctnost. Zafičí vítr. Propastí kraj blízký. Neprosím o milost. Na horských hřbetech pouze kleč je doma, na horských výších kleč je bezpečím. Zřím léta v propast. Cosi svůdného má. Jdi, bouře! Neklečím. A přes tu propast kdyby bylo mostů, já nechci přejíti. Svým smutkem rostu, křivdou více rostu. Chraňte se křivditi! A tak chci čelit jarům jako zimám, klid ve svém pohledu. Mám život rád, však nízkost nepřijímám. Dovýše! Kupředu! 35 A tak chci čelit klamům všem a zradám. Propasti čekám květ. Mám život rád, však jemu nepropadám. Bouří a mlhou v svět! A nebojácný hledím v šerou průrvu. Nechť chmurné květy dá mi příkrý sráz! A nedá-li je, oblakům je urvu. – Posléze dá je mráz! – 36