Nemoc a pomoc.

Karel Sudimír Šnajdr

Nemoc a pomoc. 14. září 1820.
Ráno.
Slunéčko když ráno Pozlacuje horu, Chodím zamyšlená Do vonného boru. Ptácy vůkol pějí, Rosa vlaží kvítí, Tu cos neznámého Srdce moje cýtí. 79 Vejdu v stinné loubí – Ha! co před očima? U chladného keře Krásný jinoch dřímá. Na čele mu vlasy Kadeřavé chvějí, Tváře se jak růže V plném květu rdějí. Nevědouc, co činit, Stojím omámená; Nohy se mi třesou, Třesou se kolena. Srdce hmotně bijebije, Oko se mi kalí, Neslýchaný plamen Do prsou se valí! 80 Obrátím se, běžím Domů ku matince, Na srdce sy tisknu Její drahé ruce: „Politujte, máti! Ubohou děvečku – Kyžby byla nikdy Nešla do borečku!“ – 81 Poledne.
Slunce přímo z vejše Paprsky své spouští – Zarmoucená sedím V javorovém houští. Myslíc na jinocha, Kterak krásně dřímal, Růžový jak oheň V tvářech se mu znímal. 82 Kterak – – ach! matinka Volá mezy stromy, Strachy pro dcerušku Prchlou ruce lomí. „Ach! kdežs dcero milá, Kams se hájem dala – Tatínek tě hledá – Pojď! – bys obědvala.“ Ach! upřímná máti, Nechtež mne tu v stínu; V samotě jsem živa, Mezy lidmi hynu. Navraťte se domů, Nemá otec čekat – Koho srdce bolí, Možno mu obědvat? 83 Večer.
Západníček věje, Slunéčko se níží; Stádo táhne z obce, K večeru se blíží. Přestává již ptactvo V porostlinách pěti, Mírný pokoj s nebe Tichý večer světí. 84 Za zbořenou věží Měsýc vybleskuje, Z jabloně květ vonný Zefyr na mne věje. Okolo mne všecko Ke snu se ubírá, Ach! jen mně nešťastné Bolest srdce svírá. 85 Noc.
Ticho vůkol, ticho! Všickni živi spějí, Šustíce jen v loubí Větříčkové vějí. Měsýc s outrpností Na drn dolů hledí, Kde – nemohouc spáti – Smutné děvče sedí. 86 „Běda mně – ach, běda! Co se se mnou dělo? Život ve mně vadne, Umdlévá mi tělo; Bolest nevýslovná Víže všecky oudy, A z očí se derou Horkých slzý proudy!“proudy! „UpřímnáUpřímná matinko! Jak sy, rcete, počnu? Bolestí nesmírnou Smutné děvče zhynu! O kyž je již ráno, Kyž mohu již z lůže! Snad mi zlaté jitro Poněkud spomůže?“ 87 Matka s těžkým srdcem Vyslechla dcerušku, Na to – podepřena Rukou na podušku – „Trp, dí, milá dcero! Y já to zkusyla, Až mněmě tvého otce Ruka pozdravila.“ – 88
Básně v knize Okus v básnění českém 1:
  1. [Odhodlání]
  2. Na Hradečanky.
  3. Usta děvčete.
  4. Lenka.
  5. Tys mi uďála.
  6. Sestřičky.
  7. Bivoj.
  8. Cykánka.
  9. Na vlastenské básníře.
  10. Rtové děvčete.
  11. Skolye celoroční.
  12. Lechtivá otázka.
  13. Dobrou noc!
  14. Dítěcý hrob.
  15. Mařenka.
  16. Skolie starců.
  17. Studýnka.
  18. Pobídka.
  19. Básník a babička.
  20. Děvče a starý básník.
  21. Píseň Krále Šalomouna.
  22. Na Libinku.
  23. Štěstí.
  24. Bětuška.
  25. Pinka a starý básník.
  26. Na děvčata.
  27. Čekání slučí.
  28. Nemoc a pomoc.
  29. Na Jana V–.
  30. Ouplněk.
  31. Školye.
  32. Černokněžník.
  33. Na čas.
  34. Dítě na hrobě matčinu.
  35. Zbořeniště.
  36. Labuť.
  37. Lenka.
  38. Utěcha.
  39. Pachole u potoka.
  40. Poustevník.
  41. Dobrá rada.
  42. Cukababa.*)
  43. Školye vlastenecká.
  44. Lenka k lásce.
  45. Na potomky.
  46. Labutí zpěv.
  47. Michanice.