Na potomky.

Karel Sudimír Šnajdr

Na potomky. 16. září 1820.
Mrak a temnost na předrahé Vlasti ležela, Mateřská řeč pod nehodným Břemenem mřela; Upřímně se jí ubohé Nikdo neujal, Nikdo z klepet předsudků ji Nevyvinoval! 135 Až se nám duch předků chrabrých Přísněji zjevil, K rozšíření zpěvů českých Srdce povzbudil; Tu jsme teprv z počátečku – Ač byl dost těžký! – Snažili se zvelebovat Jazyk mateřský. A – hle, bratří! – Bůh jest žehnal Našeho chtění, Českých hájů hlas se zmáhá V líbezném pění: Básníků vlastenských výsev Přebujně vzcházý; Dennice mateřské řeči Jasně vycházý. 136 Neboť sám On, milovaný Otec náš a král, Na vlastenském zotavení Dobrotivě stál: Sám své mocné ruky podal Našemu bdění: Odměňuje věrných Čechů Snažné dychtění. Blaze nám – aj, třikrát blaze! Nedusý již nic – Šíří se náš hlas mateřský Rok po roce víc! Rozplašen jest mrak předsudků, Jenž nad vlastí stál; My jsme cestu proklestili – – Vnucy, jděte dál!! 137