Viktoryi Š–.

Viktoryi Š–. 23. prosynce 1824.
Kéžbych já byl, milá žínko! Asy cýsař turecký; Nebo tím, co jsem jen – ale dukatů měl na necky: Toby jsy se podívala, Jakbych já se hlomozyl, Bych ti toho na sto vozech K tvému svátku navozyl! 5 Předně čtyry vozy šálů Tureckých neb indyckých, Žeby cenou převážili Tisýc slonů afryckých! Potom zas tří s dyamanty, Dvakrát tolik s perlemi, Ažby z vozů blesk se zářil Na tří míle po zemi! Čtyrmi by se svážet musyl Majolík a porcelán, Jaký v celém světě plodí Chyna jenom a Japán! K tomu deset vozů zboží Tažitého, bílého, Prádla, příze, lnu, vinutí, Dlouhého y krátkého. 6 Tuby zas přitáhlo vozů Čtyrmecýtma se šaty, Z Londýnu, z Paříže, z Vídně, Vyšívané granáty; Vše to dle nejnovějšího Kroje vypracováno, Jak to ještě ve Smidářích Nebývalo vídáno; Nyní vjíždí dvadcet vozů Se samými klobouky, Žeby ními zakrejt mohl U Vohnišťan palouky; Opět deset se střevicy, S čepcemi y s fábory, Mnohému ženskému srdcy Pro žalost a na vzdory! 7 Natoby jich sedm vezlo Plinky, karkule, fáčky, Peřinky a povlíkačky, Též y také slintáčky; Neboť v řádné domácnosti To se vše spotřebuje, A pakli co zbyde, rádo Jinému se popřeje! Teď se žene zástup lidu Jako chmurná mračna s hor, Neb na šesti vozých jede Muzykantů zvučný zbor: Bubny, trouby, klarynety, Instrumentů každý druh, Tak že zalehá mi ucho, Tají se mi dech y sluch! 8 Nejzáz krytý vůz jest prázný, Do něho sy vskočím sám, Výskaje v ten hluk a hlomoz, Že tak švárnou žínku mám! Že juž přes rok na srdcy mi V sladkém sňátku přebývá, A že se mi dlouhý rok ten,ten Ani měsýcem nezdá! A však – což to všecko platno! Nač těšinským větrem vát, Když v svém celém jmění nemám Ani jediný dukát! Za sto vozů ani trakař K svátku nemohu ti dát; Nic jiného v stavu nejsa, Než tě věrně milovat! 9 Ajta! počkej! – jen že dříve – Předc jsem ti cos k svátku dal, Když nám Pánbůh Andulinku K naší radosti poslal. Tubys – viď! – ni za sto vozů Nedala, za celý svět! Ží s ní tedy v blaženosti, Celuj, raduj se a květ! Mně pak – jako v tomto roce – Choti věrná! sladce přej, Před neštěstím, před nemocý, Před zármutkem ukrývej! A kdyžby sy od vás k sobě Dobrý Bůh mne povolal, Rcetež: Buď mu sláva v nebi, On nás obě miloval! 10