Píseň sekáčů.

Karel Sudimír Šnajdr

Píseň sekáčů.
Parno bylo, slunce plálo, Ani větýrku neválo, Když jsme ječmen kosyli; Pot se valil z čela tokem, A divenky bystrým skokem V džbánech vodu nosyly. 51 Každá svému podávala, Pot mu s čela otírala, K prácy dodávajíc chuť; Aj tu kosy jasně zněly, Vazačky za námi pěly, Ječmen lítal, jako rtuť! A jak za horu slunéčko Zapadalo, bylo všecko, Ze záhonů se tratě, Posekáno, navázáno, Do mandelů narovnáno, A již jako na mlatě! 52 Kosy zhůru! táhnem domu, Za večera vedle stromu Na drníček sedneme; Chléb s vodičkou oudy sýlí, Žert a zpěv nám zkrátí chvíli, Až na lůžko lehneme. Kdo má žínku, chvátej k ženčežence, Kdo nemánemá, ať vije věnce Pro tu, kterou bude mít; Sekáč není bez děvčete, A když kosa všecko smete, Hned se může oženit! 53