Upokojení.

Karel Sudimír Šnajdr

Upokojení. 7. Dubna 1822.
Že mi svadlo mladosti juž kvítí, Shasl v očích oheň, slabnou oudy, Vysýchají mého ducha proudy – – Ovšem, bolestně mé srdce cýtí! Ale vždyťpak ještě slunce svítí, Ještě slavík do háje mne loudí, Mysl ještě zřidka kdy se troudí, Ještě měsýc v rybníce se třpýtí – – 84 A co více – vždyť y ještě lýra Srdce mé ku radosti otvírá, A milostně ještě kyne skleňce! Ať sy tedy mladost křehká vadne, Sýla, krása zubem času padne – – Y mé stáří ještě vije věnce! 85