Připomenutí.

Karel Sudimír Šnajdr

Připomenutí. 18. Září 1820.
Lesy, lesy, černé lesy! Kýž vás ještě vidím kouřit! Kýž ještě ve vašich snětech Slyším noční vichry bouřit! Kýž ještě ve vašem mechu, Jako někdy, mohu spáti, Jako někdy s svým beránkem U studýnky zahrávati. 92 Dnové tiší, dnové krásní, Dnové plní blaženosti! Ach! kam pak jste poděli se, Svědkové mé nevinnosti? S vámi pokoj srdce mého Zmizel se k nenavrácení, A mých prsou těžké rány Nejsou více k zahojení! Lesy černé, lesy tmavé! Kouřit snad vás ještě budu Vidět, ale srdce mého Pokoj více nenabudu! Neb zde nevinnosti kvítek,kvítek Jednou vůni jen vydává, Svadnutý až na věčnosti Podruhé zas rozkvétává. 93