Dívka bdícý.

Karel Sudimír Šnajdr

Dívka bdícý. odOd Žofie Jandovy.
V modrošeru hvězdy zapadají, Jitřenka jen na mne hledí bledá, Všude ticho – kohouti jen pějí, A mně cosy – cosy spáti nedá! Již se rosa na květinkách třpytí, Já jen sama stojíc u okénka Čítám chvíle váhavé a zsýlám Těžké vzdechy do šírého venka. 104 Bože! vždyť jsem já nic nezavedla, Že mně ouzko tak, a jaksy bědno, Mým že srdcem temná bázeň zmítá, Neznám, nevím zblouzení ni jedno? Ne, ne, vinny neznám! – Proč pak ale Při tom jeho obraz stále vidím? Vždyť jsem mu jen jednou v oči hledla – Tomu jedině se sama divím! Přijdiž, sníčku zlatý! ukonejši V náručí svém moje srdce spiaté, Zažeň bázeň, zažeň bdění teskné, Vrať se, sníčku! vrať se spaní zlaté! „Nevrátím se, rozmilá dívečko! Ještě mnohé noce budeš toužit, U okénka stávat, rána žádat, Po něm vzdychat, milostí se soužit!“ 105