Starý mládenec.

Starý mládenec.
Pojď, dítě, sedni ke mně na lavičku, sem v stinné loubí naší besídky, a poslyš starou praznámou písničku, vždyť ráda míváš ty mé povídky. Však zvolna, zvolna – nesviť očkem černým, jeť v staré písničce již známá věc, a o čem než o lásce slovem věrným můž’ také zpívat starý mládenec. Když jako tobě tvář mi vykvetala, a já co jinoch vstoupil do světa, tu divná touha v srdci mém se vzňala a tajně plála jako zakleta. Já miloval, – ach co tu bylo vzdechů – nu – nu, mé dítě, nač ten růměnec, vždyť zpívá jenom sobě pro útěchu o staré lásce starý mládenec. 15 Však moje láska planě vykvetala jak osamělý kvítek na pláni, co lásky slast jest, ještě nepoznala, ba ani blahé lásky doufání. Až jednou, měla tvoje oko jasné – nu – nu, mé dítě, zanech studu přec, nač také k zemi klopit oko krásné, vždyť zpívá ti jen starý mládenec. Však láska moje byla ostýchavá, já při sobě vždy skládal vyznání, a jak se povždy také lásce stává, já neměl slov při blahém shledání. Tu v podvečer – tuším že zde to bylo – já držel květy pro ni na věnec – aj dítě! proč ti v očku zajiskřilo, vždyť zpívá jenom starý mládenec. Tenkráte ústa citem rozvolněná poprvé vyřkla tajné lásky hlas, a naše srdce touhou rozechvěná, slavila krásný mladé lásky čas. 16 A takž jsme v podvečery ruku v ruce – nu, bláhová – jen zůstaň sedět přec – nač utíkat, byť srdce bilo prudce, vždyť zpívá jenom starý mládenec. Tak přešel rok a byly krásné chvíle, přeškoda, že tak krátko trvaly, přeškoda, že to její srdce milé nevěra, pýcha časně spoutaly. Byl plesů čas a radovánek mnoho, tu přišel pán – byl švihák, bohatec, nu, nu, mé dítě, nelekej se toho, vždyť zpívá jenom starý mládenec. Bloudila matně, a já také bloudil sám v světě s opuštěným srdcem svým, že soudce bůh již na nebesích soudil, nechtěl jsem věřit slovům hlasitým. Až jednou přišli ke mně s mokrým okem – nu, nu, mé dítě, pozdrž slzu přec, nač duši ztápět v žalu přehlubokém, vždyť zpívá jenom starý mládenec. 17 Vkročím – na lůžku chudém churavěla, jí u srdce děťátko – anděl dlel; naposled na mne – pak na dítě zřela a odešla – já zrakům rozuměl. Nu, dítě, vyplač, vyplač tu slžičkuslzičku, já dovedu zas píseň na konec, a pak se s tebou tvoji za matičku pomodlí pěstoun – starý mládenec. 18