Slávy děti.

Václav Šolc

Slávy děti.
Praporec vlaje, k předu Slávy děti! Kdo v slávě zrozen, v slávě musí žít, a je-li třeba pro slávu též mřít, nedbaje ran, ni vzteklých hlasů kletí; na půdě vaší světa vůz již stojí, připněte k němu bujnou čtverspřež svoji, ať křídlatý jak anděl dále letí: praporec vlaje, k předu Slávy děti! Staré již rány zacelila doba, na jizvy slušno nových dostat ran, však láskou spjatý ten váš čtverohran nižádná v světě již nezdrtí zloba: nad Horu Bílou Blaník výš se nese, i nad Kosovem Balkán již se třese, a od Urálu slyšet pozdrav pěti – praporec vlaje, k předu Slávy děti! 155 Pozdravte slunce, jež vám jasno vchází, bratrských zpěvů hlučnou oslavou, ať ověnčenou vaší na hlavu, jak v vlastech vašich nikdy nezachází; hle půda kyprá vaší krví drahou, vybujní v květy vaší silou, snahou, jen svorným zorejte ji radlem k setí – praporec vlaje, k předu Slávy děti! Nad rumem hrobů již se fénix vznáší, nuž k předu krok ku slávy pochodu za krásnou, živnou, lidskou svobodu ať pějí svatí, klejí satanáši; chorobný svět jak starec nade rovem, oživne zpěvným Slávských rodů slovem a nových krás se zaskví růžnou spletí – praporec vlaje, k předu Slávy děti! JižJiž, Polsko zbožná, s mohyl sejmi kříže, vždyť pláčem smyla’s suchou jejich krev, a z posvátných těch žalných smutků dřev povstane chrám, v němž svoje složíš tíže; 156 v tvém srdci svatý lásky požár plaje, jím Slovanské ozáříš k svátku kraje, až v kruhu svorny budou chorál pěti – praporec vlaje, k předu Slávy děti! Svůj starý ráj vám nebes říš otvírá, svou věkovitou boříc ohradu, a pestrých růží vonnou zahradu vám k nohoum skládá stará země Cyra; vy po synovsku lůžko ověnčíte, kde v plenkách dřímalo kdys lidstvo dítě nejstarší teď v hrobích spějí kmeti – praporec vlaje, k předu Slávy děti! Zločinná schne již ruka Moslemína, co tolik ztropila vám zlořádů, a z pozlacených věží Carhradu již půlměsíce bledá zář zhasíná; však v brzku jižní pušky zahovoří, klasická půda nové divy stvoří a Carhrad Kristu zas se pozasvětí – praporec vlaje, k předu Slávy děti! 157 Vy vonným oblakem zem zahalíte, kdy od Kamčatky šíro k Šumavě ku blahu lidstva, sobě k oslavě zahradu rajských květů vysázíte; i otevře se světlých nebes brána a svoje pěje božstvu hosiana, v sbor andělů duch Slávy pozaletí – praporec vlaje, k předu Slávy děti! 158
Básně v knize Prvosenky:
  1. Primula veris.
  2. Zlaté srdce.
  3. Renegát.
  4. Bajazzo.
  5. Křest.
  6. Starý mládenec.
  7. Sestry.
  8. Růžička.
  9. Bujná hlavička.
  10. Lavičky.
  11. Písničkář.
  12. Bez záře.
  13. Mistr Jan.
  14. Uskoci.
  15. Z písní „o Marku hajdukovi“.
  16. Hajduk.
  17. Harfenice.
  18. Vody přítelkyně.
  19. Kytkářka.
  20. Jeden hrob.
  21. Nováček.
  22. Má struna.
  23. Tajný vzrůst.
  24. Babel.
  25. Žízníme.
  26. Žena – macecha.
  27. Našim pěvcům.
  28. Naše slovo.
  29. Duch národa.
  30. I. To srdce naše zbožné, boha plné,
  31. II. Vezměte kříž na bedra hříchy spjatá
  32. III. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva!
  33. IV. Ku srdci ránu tu jí zasadili,
  34. V. Nešťastné hvězdy na nebi ti plály,
  35. VI. Vy, jenž na srdci přátelském jste dleli
  36. VII. Památko věku, laure věncující,
  37. VIII. Nevěřte sladké, usmívavé tváři,
  38. IX. Na stromě našem sveřepí a tyje
  39. X. Ty jenž sedáváš knížat u podnoží
  40. Tvrdá hlava.
  41. Svorný duch.
  42. Naše chaloupky.
  43. I. Jak svatý Ganges bledý jímá květ, miluj mě,
  44. II. V mé ruce s tichou lásky vírou dlela bílá ruka Tvá
  45. III. O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě
  46. IV. Přes moře k Tobě plyne má píseň
  47. V. Že’s svadlý čas květy ozdobila, Ty to víš,
  48. VI. Když poprv zřel jsem v žárné Tvoje oko,
  49. VII. Jak sirá tamariska manou na planině pláče,
  50. VIII. Nuž bratři, vzhůru pohár zpěněný nám ku zdaru,
  51. Z perlové šňůrky.
  52. Písně v bouři.
  53. Od břehu.
  54. Nad Balkánem.
  55. Slávy děti.
  56. Němečtí křížáci.
  57. Polskému národu.
  58. Náš dědeček.
  59. Opuštěný.
  60. Básnická milá.
  61. Chudobičky.
  62. Něco o slávě světské.