Něco o slávě světské.

Něco o slávě světské. (Deklamace.)
Sešly jsou se z krajův světa vandrovavše dvě as leta, všechny boty různotvarné, botky, střevíčky i švarné.švarné, pantoflíčky, krbce, trepky, všechny šámy – juchtoviny, teletiny – skopoviny – sešly jsou se ze své cesty, jež je vedla vsemi, městy, doma pod rodným zas stanem – pod oteckým pod verpánem. Vzešlo hlučné sněmování mezi botáckou tou lájí, každý svůj jen úřad hájí a svou chloubu povyzvání. 167 Postaví se botka pyšná šviháckém tu na podpadku a ze šumných hlasů zmatku vynáší ta slova slyšná: „Prosím slušně pány, dámy – nechci chlubit se snad valně, stav můj, tuším, dosti chvalně bude znám i mezi vámi! Na kobercích – na parketě žiju ve vyšším jen světě, vím co slušnost je a móda, neznám, co je bláto, voda, nanejvýš, že ku rozmaru šlápu kámen trotuárů; když pak přijde nečas trošku, k posluze si vezmu drožku, a tak skví se moje líce v salonech neb v skvostném bále, vždy jen k slávě – ku pochvale jako černá krasavice!“ – Hřmotným hlasem na ta slova prála bota holinková: 168 „Nezávidím tobě zhola – však i z tebe čpí jen smola – panské tvoje postavení, stav můj přec jen výš se cení; víť se všude, proč je bota: ať se blátí, ať se sněží, ať si voda v cestách běží, ať se všechna sejde slota: tu mé jisté, pevné kroky víc přispějí k práci, blahu, užitečnou klestíc dráhu, než tvé tatrmanské skoky. Jakou zásluhu máš asi, že tak founíš převysoko – zrobíš leda kuří oko. Věř i já mám svoje časy, jež mi záviděti musí ty tvé salonové krásy: kyprá půda, mech měkoučký, kvítím poseté paloučky, plné barev, plné vůně, když se k hladké stezce vinou, 169 zdaž tu takou krásou slynou ty tvé kobercové hůně? Když pak v krčmě, byť ne v Praze, skočnou polku zanotují tuť si k tanci na podlaze podkovkami zataktuji!“ – „Vlastně se tím zahazuji“zahazuji,“ ruší další hádku vzdorně vysoké rytířské škorně: „že tu já chci mluvit s vámi plebejské vy nízké šámy; nechci proto dlouhou řečí hlásat svoji slávu větší – zacinkám jen ostruhami!“ – Na ta slova plná pýchy potutelné taje smíchy ozve střevíček se ženský: „Odpustíte, ctný rytíři, že proti vám slova míří slabý hlásek můj panenský. Však že vašnost mysl skloní, když se střevíček malinký 170 zableskne kdes z pod sukýnky – div že vašnost tady sobě neubrousí paty obě – taký spěch vás za ním honí; a i v prachu se tu koří rytířský vzdor vaší pýchy, a jak beránek by tichý, na kolenou nám se dvoří – div se rytíř neumoří. Ba i když tu šlápne maně na vás podpatek náš hladký, vzdychnete jen, nám se klaně: Ach, jaký to pocit sladký! Pročež vaše urozenost rač svou snížit povýšenost, často střevíc z hebké kůže třeba sto rytířů zmůže.“ – Slyše vnadidel těch líček malý v koutku pantoflíček slabým hláskem ozývá se: „Pastorče jsem mezi vámi, nedařil mne mistr ničím, 171 ani leskem, podkovami, ni zlatými ostruhami – a přec nade slávu vaši, výš se moje vláda vznáší mocným žezlem panovničím. Splete ovšem mužům kroky střevíc někdy útloboký – však nedlouho sláva květe: manželské ji pouto shněte. Pevnější mé vladaření, když se pod mou ženskou tíží umořené v prachu plíží celé mužské pokolení.“ Tak tu dále vedou hádku botácké ty spurné roje, ještě čižmy, krbce, bačky, jiné šámy kráčí v boje, že až z toho hlasův zmatku tu a tam se strhly rvačky. V tom přichází mistr Šidlo v bojuplné svoje bydlo, 172 židák stanul blízko prahu; vzali věrtel – nebo váhu a botácké šmahem roje, jež ty kruté vedly boje, odvážili – odměřili, odměřivše v pytli skryli. Skončena jest hádka lítá. Mistr doma měď počítá – židák s pytlem se uklízí – tak zde světská sláva mizí. 173 OBSAH Stránka Primula veris3 Zpěvy epické: Zlaté srdce7 Renegát8 Bajazzo11 Křest13 Starý mládenec15 Sestry19 Růžička21 Bujná hlavička22 Lavičky. (Pověst z okolí Soboteckého)23 Písničkář30 Bez záře35 Mistr Jan37 [174] Stránka Uskoci. – Bujný kvítek41 Věrný slib43 Na zátokou48 Uskočanka50 Ve Skadaru52 První plavba53 V seňské síni56 Bratři pobratimi57 Dva divy58 Z písní „o Marku hajdukovi“60 Hajduk79 Harfenice81 Vody přítelkyně84 Kytkářka86 Jeden hrob88 Nováček89
Zpěvy svatováclavské: Má struna93 Tajný vzrůst94 Babel95 Žízníme96 Žena-macecha97 Našim pěvcům99 Naše slovo101 [175] Stránka Duch národa103 Sonety104 Tvrdá hlava114 Svorný duch117 Naše chaloupky120
Zpěvy různé: Ghazely125 Z perlové šnůrky134 Písně v bouři140 Od břehu151 Nad Balkánem152 Slávy děti155 Němečtí křížáci159 Polskému národu160 Náš dědeček162 Opuštěný163 Básnická milá165 Chudobičky166 Něco o slávě světské. (Deklamace.)167
E: jb; 2002 [176]