DÍTĚ Z ULICE.

Václav Šolc

DÍTĚ Z ULICE.
Městem se proudil lidstva hluk i dav, na ulici jej matka zrodila, byl prý to hezký kluk a při tom zdráv, však matka – ta to smrtí splatila; kolem se zvědavý lid shromadil, ten prvou mu již záři zahradil, jež padnout měla jeho na líce – tak přivítáno dítě z ulice. Nevlídna objala jej ruka pak, však krátký byl i macešský ten čas, neb sotva svět že poznal jeho zrak, byl na ulici krutě vržen zas, ta po mateřsku náruč rozpjala, jej odchovala, lůžko vystlala a těšila se tomu velice, když bujně rostlo dítě z ulice. Nekaždý strůmek v skále zakrní, nekaždý paprsk hasne ve mraku, on rozkvetal jak poupě na trní a žhavou měl i jiskru ve zraku; 71 z pod závojů se dámy vznešené na tváře usmívaly růměné, a již jej líbat chtěly na líce – než zpomněly – toť dítě z ulice. Když potom v květ se poupě rozvilo, ač mrazivá jen pěstila je zem, tu mnohé srdce po něm toužilo, jež tlouklo pod hedbávím, pod zlatem; pán krev mu ssál a sílu mladých let a paní vábný trhat chtěla květ: tu srdce vzbouřila mu vzteklice – palácem třáslo dítě z ulice. Nastala doba bujné svobody, divoká ve mraku jak žhavý blesk a ač naň dštily bouře v závody, on v bouřích přece nikdy nezastesk’; mozolnou pěstí chléb si dobýval, z ulice žil a na ulici spal, a zlatá klenba nebes světnice přikryla volné dítě z ulice. – Březnový čas vypustil divý květ, pod ním se skrýval jedovatý had, po pražských ulicích on rozeset v zahradě vzkvítal strmých barikad; 72 i v srdci jeho krvavě se vzňal, když na nejvyšší barikádě stál, až prapor z mrtvé kles’ mu pravice – pod dlažbou dřímá dítě z ulice.
Básně v knize Prvosenky:
  1. PRIMULA VERIS.
  2. DĚDOVY VRÁSKY.
  3. ZLATÉ SRDCE.
  4. RENEGAT.
  5. BAJAZZO.
  6. KŘEST.
  7. DÍTĚ Z ULICE.
  8. Z ROMÁNU.
  9. STARÝ MLÁDENEC.
  10. SESTRY.
  11. RŮŽIČKA.
  12. HAJDUK.
  13. V NÁDRAŽÍ.
  14. LAVIČKY.
  15. PÍSNIČKÁŘ.
  16. BEZ ZÁŘE.
  17. MISTR JAN.
  18. DALIBOR.
  19. JOZA SKALÁK.
  20. HARFENICE.
  21. JEDEN HROB.
  22. USKOCI.
  23. PÍSNĚ „O MARKU HAJDUKOVI“.
  24. VODY PŘÍTELKYNĚ.
  25. KOLO OSUDU.
  26. BEŤÁR.
  27. MÁ STRUNA.
  28. TAJNÝ VZRŮST.
  29. BABEL.
  30. ŽÍZNÍME.
  31. ŽENA – MACECHA.
  32. NAŠE SLOVO.
  33. PÍSEŇ „O RUCE MOZOLNÉ.“
  34. TVRDÁ HLAVA.
  35. SVORNÝ DUCH.
  36. NAŠE CHALOUPKY.
  37. PÍSEŇ O ZVÍŘATECH.
  38. PUSTÝ DŮM.
  39. I. Ty, jenž v tom krutém protivenství boji
  40. II. To srdce naše zbožné, boha plné,
  41. III. Vezměte kříž na bedra hříchy spjatá
  42. IV. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva!
  43. V. Ku srdci ránu tu jí zasadili,
  44. VI. Nešťastné hvězdy na nebi ti plály,
  45. VII. Vy, jenž na srdci přátelském jste dleli
  46. VIII. Památko věku, laure věncující,
  47. IX. Nevěřte sladké, usmívavé tváři,
  48. X. Na stromě našem sveřepí a tyje
  49. XI. Ty, jež sedáváš knížat u podnoží
  50. XII. Groš vdovin budiž ostatkem vám svatým,
  51. XIII. Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí,
  52. I. Jak svatý Ganges bledý jímá květ, miluje mne,
  53. II. V mé ruce s tichou lásky vírou dlela bílá ruka Tvá
  54. III. O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě
  55. IV. Přes moře k Tobě plyne má píseň
  56. V. Že’s svadlý oas květy ozdobila, Ty to víš,
  57. VI. Jak sirá tamariska manou na planině pláče,
  58. VII. Samotná vykvétá na pusté pláni růže podzimní
  59. VIII. Nuž bratři, vzhůru pohár zpěněný nám ku zdaru,
  60. Z PERLOVÉ ŠŇŮRY.
  61. PÍSNĚ V BOUŘI.
  62. V PODJESENI.
  63. BÍLÁ RŮŽE.
  64. NAD BALKÁNEM.
  65. SLÁVY DĚTI.
  66. NĚMEČTÍ KŘIŽÁCI.
  67. POLSKÉMU NÁRODU.
  68. NÁŠ DĚDEČEK.
  69. OPUŠTĚNÝ.
  70. O SLÁVĚ SVĚTSKÉ.
  71. HLEDAL – NAŠEL.
  72. JIŘÍKOVO VIDĚNÍ.
  73. MISTR POTĚH.
  74. V ZLATOU HODINKU.
  75. KRVAVÉ RŮŽE.
  76. RUBÁŠ.
  77. VĚŠTBA SYBILINA.