STARÝ MLÁDENEC.

STARÝ MLÁDENEC.
PojďPojď, dítě, sedni ke mně na lavičku, sem v stinné loubí naší besídky, a poslyš starou, praznámou písničku, vždyť ráda míváš ty mé povídky; však zvolna, zvolna – nesviť očkem černým, jeť v staré písničce již známá věc, a o čem než o lásce slovem věrným můž’ také zpívat starý mládenec. Když jako tobě tvář mi vykvetala, a já co jinoch vstoupil do světa, tu divná touha v srdci mém se vzňala a tajně plála jako zakleta. Já miloval – ach co tu bylo vzdechů – nu – nu, mé dítě, nač ten ruměnec, vždyť zpívá jenom sobě pro útěchu o staré lásce starý mládenec. Však moje láska planě vykvetala jak osamělý kvítek na pláni, co lásky slast jest, ještě nepoznala, ba ani blahé lásky doufání. 76 Až jednou – měla tvoje oko jasné – nu – nu, mé dítě, zanech studu přec, nač také k zemi klopit oko krásné, vždyť zpívá ti jen starý mládenec. Však láska moje byla ostýchavá, já při sobě vždy skládal vyznání, a jak se povždy také lásce stává, já neměl slov při blahém shledání. Tu v podvečer – tušímtuším, že zde to bylo, já držel květy pro ni na věnec – aj dítě! což to v očku zajiskřilo, vždyť zpívá jenom starý mládenec. Tenkráte ústa citem rozvolněná poprvé vyřkla tajné lásky hlas, a naše srdce touhou rozechvěná, slavila krásný mladé lásky čas. A takž jsme v podvečer vždy ruku v ruce – nunu, bláhová – jen zůstaň sedět přec, nač utíkat, byť srdce bilo prudce, vždyť zpívá jenom starý mládenec. Tak přešel rok a byly krásné chvíle, přeškoda, že tak krátko trvaly, přeškodapřeškoda, že to její srdce milé nevěra, pýcha časně spoutaly. 77 Byl plesů čas a radovánek mnoho, tu přišel pán – byl švihák, bohatec, – nu – nu, mé dítě, nelekej se toho, vždyť zpívá jenom starý mládenec. Bloudila matně, a já také bloudil sám v světě s opuštěným srdcem svým, že soudce bůh již na nebesích soudil, nechtěl jsem věřit slovům hlasitým. Až jednou přišli ke mně s mokrým okem – nu – nunu, mé dítě, pozdrž slzu přec, nač duši ztápět v žalu přehlubokém, vždyť zpívá jenom starý mládenec. Vkročím – na lůžku chudém churavěla, jí u srdce děťátko – anděl dlel; naposled na mne – pak na dítě zřela a odešla – já zrakům rozuměl. Nu, dítě, vyplač, vyplač tu slzičku, já dovedu zas píseň na konec, a pak se s tebou tvoji za matičku pomodlí pěstoun – starý mládenec. 78