SLÁVY DĚTI.

SLÁVY DĚTI.
Praporec vlaje, k předu Slávy děti! Kdo v slávě zrozen, v slávě musí žít, a je-li třeba pro slávu též mřít, nedbaje ran, ni vzteklých hlasů kletí; na půdě vaší světa vůz již stojí, připněte k němu bujnou čtverspřež svoji, ať křídlatý jak anděl dále letí: praporec vlaje, k předu Slávy děti! Staré již rány zacelila doba, na jizvy slušno nových dostat ran, však láskou spjatý ten náš čtverohran nižádná v světě nesdrtí juž zloba: nad Horu Bílou Blaník výš se nese, i nad Kosovem Balkán již se třese, a od Uralu slyšet pozdrav pěti – praporec vlaje, k předu Slávy děti! Pozdravte slunce, jež vám jasno vchází, bratrských zpěvů hlučnou oslavou, ať ověnčenou vaší na hlavu, jak v vlastech vašich nikdy nezachází; hle půda kyprá vaší krví drahou vybujní v květy vaší silou, snahou, jen svorným zorejte ji radlem k setí – praporec vlaje, k předu Slávy děti! 238 Nad rumem hrobů již se fénix vznáší, nuž k předu krok ku slávy pochodu za krásnou, živnou lidskou svobodu ať pějí svatí, klejí satanáši; chorobný svět jak starec nade rovem, oživne zpěvným Slávských rodů slovem a nových krás se zaskví růžnou spletí – praporec vlaje, k předu Slávy děti! JižJiž, Polsko zbožnázbožná, s mohyl sejmi kříže, vždyť pláčem smyla’s suchou jejich krev, a z posvátných těch žalných smutků dřev povstane chrám, v němž svoje složíš tíže; v tvém srdci svatý lásky požár plaje, jím Slovanské ozáříš k svátku kraje, až v kruhu svorný budou chorál pěti – praporec vlaje, k předu Slávy děti! Svůj starý ráj vám nebes říš otvírá, svou věkovitou boříc ohradu, a pestrých růží vonnou zahradu vám k nohoum skládá stará země Cyra; vy po synovsku lůžko ověnčíte, kde v plenkách dřímalo kdys lidstvo dítě nejstarší teď v hrobích spějí kmeti – praporec vlaje, k předu Slávy děti! 239 Zločinná schne též ruka Moslemína, co tolik ztropila vám zlořádů, a z pozlacených věží Carhradu již půlměsíce bledá záře shasíná; však v brzku jižní pušky zahovoří, klasická půda nové divy stvoří, a Carhrad Kristu zas se pozasvětí – praporec vlaje, k předu Slávy děti! Vy vonným oblakem zem zahalíte, kdy od Kamčatky šíro k Šumavě ku blahu lidstva, sobě k oslavě zahradu rajských květů vysázíte; i otevře se světlých nebes brána a svoje pěje božstvu hosiana, v sbor andělů duch slávy pozaletí – praporec vlaje, k předu Slávy děti!