Již nikde hluk a nikde kvap.

Ervín Špindler

Již nikde hluk a nikde kvap.
Již nikde hluk a nikde kvap, jen potok zpěvem zvoní, – tak sladce, milo v přírodě, že oko slzy roní. A bujná olše k nebi pne své ratolesti jara, a potok hučí v tichou noc co malá Niagara. K svěžímu břehu olšoví se vrba ponakloní, na mladé její haluze potůček slzy roní. A tolik něhy, miloty v té vrbě roztoužené, jako v mladinkém srdečku, jež v žal je ponořené. 41