IV. Miserere.

Ervín Špindler

IV.
Miserere.

Půlnoc!... Stínem temné noci lampy svit se oknem dere; z kláštera zní svaté žalmy, mniši pějí miserere! – Dopěli. – Již lampa hasne; ale opat dosud klečí. Opodál mnichové stanou, beze slova, beze řeči. Dlouho stojí. Písně svaté každý v duchu odříkává, ale opat u oltáře dosud klečí, nepovstává. Dvéře vrzly!... Ruské stráže mnichy z kláštera vyhání, naposledy zvonek s věže zvukem žalným povyzvání. 86 A když drzá ruka kata šat opata roztrhnula, povstal kalich pozvedaje: „Ještě Polska nezhynula!“ Domluvil a šavle ruská svatou lebku rozrazila, a v té čisté krvi luza mrzkou žízeň pohasila. 87