Mému národu.

Ervín Špindler

Mému národu.
Ó neprodlívej, nereptej, Tvůj mstitel jistě nalezne se, a na bojišti času se posvátný míru chrám povznese. Jen národ ten lze svatým zvát, kdo zbraň svou až do konce nosí, ó neprodlívej, v zápas spěj, ať meč Tvůj opět vrahy kosí. Jen národ ten lze svatým zvát, kdo korunu si muk zasloužil, Tys svatým též, neb do srdce se hluboko Ti meč pohroužil. Tys svatým též, neb na Tvou skráň trnovou korunu Ti dali, Tys svatým též, neb roucho Tvé Ti vrazi v kusy roztrhali. [105] A každý trn do sebe v sálvsál Tvé svaté krve krůpěj plnou, a každý roucha útržek je máčen krvavou Tvou vlnou. A až se opět probudí Tvé vášně rozlícené hněvy: proud krve Tvé se rozleje, však komu smrť – to nikdo neví. 106