V SOBOTU VEČER.
Mha večerní se s vůní na zem nese,
a na obzoru lesy v záři krvácí,
rej komárů se v teplém vzduchu třese,
a rolník spěchá domů znaven po práci.
Dým valí se ze skromných chat a chýží,
to žena muži chystá skrovnou večeři
vždy v dobu tu, kdy klekání se blíží
a venku smutně, tajemně se sešeří.
Již pustnou role, jenom v dáli kdesi
chce ještě rolník dosíci lán obilí,
a stín se jemu na kosu již věsí,
a kolem poletují noční motýli.
Hvizd táhlý zavzněl přes pole a lada,
a rána z pušky od doubravy zahřměla;
v to štěkot psí a rachot vozu vpadá,
a čísi píseň na mezi kdes nesmělá.
Tu ve večerní ticho ve kapličce
se ozval prosebně a smutně zvonku hlas,
jenž chvěl se elegicky po vesničce
a nad poli se měkce rozléhal a třás’.
33
Jde každý zbožně s obnaženou hlavou,
kmet shrbený i muž i dítě nevinné,
a dělník, znaven prací namáhavounamáhavou,
se těší, že zas klidně, sladce spočine.
34