Žebrák.

Jindřich Štemberka

Žebrák.
Šel žebrák se svým synem mezi lány, kde řady žita byly posekány. „Mám, tatínku, hlad!“ zalkal hošík zticha. „Dej mi kus chleba,“ úpěnlivě prosí. A otec trpí se synem a vzdýchá: „Až budem’ v městě, vyžebráme cosi“.cosi.“ – „Proč my jen stále žebráme, proč jiní dost mají všeho? – Proč my jenom v síni a za dveřmi se doprošovat’ máme, kde naděj v almužnu nás často zklame?! Proč nežneme my nikdy, řekněte mi.“ – „My nejnižší jsme, hochu, mezi všemi. Až žito svezou, sesbíráme klasy, ty naše jsou.“ Však hoch se znova hlásí: – „Jsou stromy plny ovoce, jež zraje, jsou plny stromů, kudy jdeme, kraje; to ovoce též není pro nás chudé?“ – „Nám v podzim paběrek snad skrovný zbude.“ – „A víš, jak v zimě ve světnici chladné my vždycky mrznem? A kam dech náš padne, tam jíní tvoří se. A v božím lese je dříví dosti. – Proč se chuďas třese, když pro kmen zajde si, jak šel by krásti?“ – „Ach, pro nás, hochu, v lese jest jen chrastí!“ – „A proč to vše?“ – A otec vzpjav se trochu mu šepce: „Tiše! Tam jde četník, hochu!„hochu!“ 42
Básně v knize Mladé peruti:
  1. TI NEHODÍ SE PRO TEN SVĚT...
  2. MÁ CESTA.
  3. U MOHYLY BÁSNÍKOVY.
  4. JÁ CHÁPU VŠECKY...
  5. MÉ PÍSNĚ.
  6. ČLOVĚK.
  7. ZEMĚ.
  8. SLOVA ANDĚLOVA.
  9. KŘÍŽ NA ROZCESTÍ.
  10. TŘI RŮŽIČKY.
  11. HORSKÉ LESY.
  12. VE ŽNÍCH.
  13. SOUSEDÉ.
  14. ŽNEČKA A JEJÍ DÍTĚ.
  15. V SOBOTU VEČER.
  16. DRVOŠTĚP.
  17. MUZIKANT.
  18. STRÝČEK ŘEHOŘ.
  19. Žebrák.
  20. CHUDÁ MATKA.
  21. SETKÁNÍ V LESE.
  22. PŘEDE DVEŘMI.
  23. NEDĚLNÍ ODPOLEDNE.
  24. NA PODZIM.
  25. PODZIMNÍ PROCHÁZKA.
  26. PRÁZDNÉ SRDCE.
  27. ZIMA SE BLÍŽÍ.
  28. OPOZDĚNÝ PTÁK.
  29. UPOMÍNKA Z MLÁDÍ.
  30. IDYLLA.
  31. POSLÁNÍ MATCE.
  32. MATKA MI PÍŠE.
  33. MATKA NA MODLITBÁCH.
  34. NAD ROZBITOU LAMPOU.
  35. POD LIPOU.
  36. MÁM ZASE MILOVAT’?
  37. POZDNÍ LÁSKA.
  38. HVĚZDNATÉ NEBE.
  39. LESNÍ CHÝŽE.
  40. PLAMEN.
  41. KDYŽ SLUNCE ZAPADLO...
  42. ŠTĚDRÝ VEČER.
  43. SVÝM MILÁČKŮM.