ZIMA SE BLÍŽÍ.

Jindřich Štemberka

ZIMA SE BLÍŽÍ.
Již chladný vítr serval stromům listí; tak smutně trčí k nebi větve holé, a haluzemi vichřice s touston svistí! jsou pusty louky, zahrady i pole, zima se blíží. Pták opustil své hnízdo, pouze vrána se zmítá nad krajinou s děsným skřekem, a duše má je těžce zadumána, jak smrt by skuhrala to nad člověkem: „Zima se blíží!“ Sníh zvolna padá na doškovou chatu, kde lidé bázní před zimou se třesou, a z lesa stařec se svou ženou v chvatu si otep dříví na zahřátí nesou. Zima se blíží... A žebrák stanul proti svému bratu: kamKam půjdeme my spolu v zimním čase? kde najdeme my šat a teplou chatu?“ – „Co budem jísti?“ onen praví zase. „Zima se blíží.“ 56 Ach, blíží se, blíží! – Plný žele se chuďas chví, čtu úzkosť v líci bledém. – Vy soucitní, co máte srdce vřelé, je chraňte, ať vám neobroste ledem – zima se blíží! 57